Svět reaguje na Trumpovu inauguraci: od „míru skrze sílu“ po naděje na reset vztahů

Po slavnostním ceremoniálu na pahorku Kapitolu 20. ledna 2025 se svět začal přizpůsobovat nové politické realitě. Inaugurace Donalda Trumpa jako 47. prezidenta USA vyvolala lavinu oficiálních reakcí od představitelů z celé planety.

Jejich prohlášení, shromážděná mezinárodními agenturami, kreslí složitou mapu očekávání, obav a strategických kalkulací na nadcházející čtyřleté období. Od tradičních spojenců v NATO po země očekávající restart vztahů – tón každého vzkazu odhaluje priority světové diplomacie na startu nové americké administrativy.

Euroatlantická solidarita: důraz na sílu a jednotu

Podle Reuters klíčoví spojenci USA především zdůrazňovali trvalou hodnotu partnerství, byť s různými akcenty. Generální tajemník NATO Mark Rutte vydal snad nejkonkrétnější a nejtvrdší prohlášení, přímo odpovídající rétorice samotného Trumpa:

„S návratem prezidenta Trumpa do úřadu urychlíme obranné výdaje a výrobu… Společně můžeme dosáhnout míru skrze sílu – skrze NATO.“

Německý kancléř Olaf Scholz byl zdrženlivější, ale neméně jasný v určení směru:

„USA jsou naším nejbližším spojencem a cílem naší politiky vždy byly dobré transatlantické vztahy.“

Nezapomněl také připomenout sílu Evropské unie:

„EU se 27 členy a více než 400 miliony lidí je silným společenstvím.“

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyjádřila podobný postoj:

„EU se těší na úzkou spolupráci s Vámi při řešení globálních výzev. Společně mohou naše společnosti dosáhnout větší prosperity a posílit společnou bezpečnost.“

Podobné motivy zazněly z úst italské premiérky Giorgii Meloniové, přesvědčené, že „přátelství mezi našimi národy a hodnoty, které nás spojují, i nadále posílí spolupráci“, a premiéra Spojeného království Kira Starmera, který zmínil „dlouhodobý závazek a historické vazby prezidenta Trumpa se Spojeným královstvím“.

Blízký východ a konfliktní zóny: očekávání aktivního zásahu

V nestabilních regionech vyjadřovali vůdci naději na rozhodnější nebo situaci měnící politiku Washingtonu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu byl stručný a jistý:

„Těším se na spolupráci s vámi při návratu zbývajících rukojmí, zničení vojenského potenciálu Hamásu a ukončení jeho politické vlády v Gaze.“

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan přímo spojil svou práci s novou administrativou a válkou na Ukrajině:

„Tuto otázku musíme vyřešit co nejdříve. Tato otázka bude na našem pořadu jednání s panem Trumpem.“

Nejvíce překvapivé a výmluvné bylo prohlášení faktického vůdce Sýrie Ahmada al-Šaraa, který zjevně počítá se změnou paradigmatu:

„Doufáme ve zlepšení vztahů mezi našimi dvěma zeměmi na základě dialogu a vzájemného porozumění… Věříme, že s touto administrativou Spojené státy a Sýrie využijí příležitost k vytvoření partnerství.“

Globální partneři: zaměření na ekonomiku a stabilitu

Vůdci zemí, jejichž vztahy s USA jsou více postaveny na obchodu a regionální bezpečnosti, zdůraznili pragmatismus. Kanadský premiér Justin Trudeau jasně stanovil prioritu:

„Kanada a USA mají nejúspěšnější ekonomické partnerství na světě. Máme šanci opět spolupracovat – vytvářet více pracovních míst a prosperity.“

Podobný tón měl australský premiér Anthony Albanese:

„Spojené státy jsou velkým přítelem Austrálie. Naše aliance nebyla nikdy silnější.“

Severoevropští spojenci – švédský premiér Ulf Kristersson, finský prezident Alexander Stubb a norský premiér Jonas Gahr Støre – unisono vyjádřili naději na pokračování a prohloubení těsné spolupráce a bezpečnosti.

Ukrajina: připravenost pracovat v nové realitě

V kontextu ukrajinského publika si zvláštní pozornost zaslouží reakce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Podle informací „РБК-Україна“ pogratuloval Trumpovi a vyjádřil připravenost Ukrajiny pracovat s novou administrativou k dosažení míru.

Tato pozice odráží pragmatický kurz dialogu s klíčovým partnerem bez ohledu na vnitřní politickou dynamiku v USA. Pro země střední Evropy včetně ČR je důležité sledovat vývoj americké podpory Ukrajině, která zůstává klíčová pro bezpečnost celého regionu.

Analýza narativů: co se skrývá za slovy?

Analýzou celého spektra citací lze vyčíst několik klíčových narativů:

1. Narativ síly a odstrašení: nejvýrazněji vyjádřen Rutteem („mír skrze sílu“) a Netanjahuem (přímé vojenské cíle). Odvolává se na očekávání agresivnější zahraniční politiky.
2. Narativ transatlantické neměnnosti: dominuje v prohlášeních evropských vůdců (Scholz, von der Leyenová, Meloniová). Jeho cílem je upevnit status quo v aliancích navzdory známé Trumpově skepsi k multilaterálním institucím.
3. Narativ ekonomického pragmatismu: zní z úst Trudeaua a dalších obchodních partnerů. Směřuje k depolitizaci vztahů a ochraně vzájemně výhodného obchodu.
4. Narativ dialogu a restartu: jeho nositeli jsou Erdoğan (zprostředkovatel) a al-Šaraa (vyvrhel). Vidí v Trumpově novém funkčním období „příležitost“ k řešení dlouhodobých konfliktů nebo k překonání izolace.

Tyto narativy se vždy nevylučují a často se mísí v jedné zprávě, jako u Starmera, který spojil historické vazby a silové partnerství.

Závěrem: svět se připravuje na „skutečné obchody“

První vlna mezinárodních reakcí na Trumpovu inauguraci ukázala, že světový establishment, pamětliv zkušeností z jeho prvního funkčního období, si neklame iluze. Namísto toho demonstruje připravenost na složitá jednání a tvrdé hájení vlastních zájmů. Evropa připomíná svou sílu a jednotu, Blízký východ čeká aktivní, možná silová řešení, a obchodní partneři chtějí ochránit ekonomiku před politickými bouřemi. Ukrajina, jak je patrné z prohlášení Zelenského, zaujímá pozici strategického pragmatismu, je připravena vést dialog o klíčových otázkách bezpečnosti a obnovy.

Inaugurační projev nového amerického prezidenta stanovil tón uvnitř země, ale právě tyto odpovědi ze zahraničí nastiňují kontury výzev, s nimiž se bude muset na mezinárodní scéně potýkat. Svět, jak se zdá, nečeká na „líbánky“, ale okamžitě přechází k podstatě – diskusi o „skutečných obchodech“ v oblasti bezpečnosti, obchodu a řešení konfliktů. Jak poznamenal finský prezident Alexander Stubb, USA zůstávají „klíčovým strategickým partnerem“, ale charakter tohoto partnerství znovu projde zatěžkávací zkouškou. Evropská bezpečnostní architektura, včetně role NATO, může v tomto období změn čelit novým testům.